Jak správně vybrat štěně akita-inu

Asi není třeba říkat, že pořízení štěněte je velmi závažným rozhodnutím. Měla by se mu tedy věnovat velká pozornost, a to nejen výběru plemene. Pokud jsme se například rozhodli pro rasu akita-inu, je nutné strávit nějaký čas průzkumem, abychom vybrali to, které nám bude dělat po zbytek svého života radost. Při správném výběru je totiž mnohem větší pravděpodobnost, že tomu tak skutečně bude.

V první řadě bychom měli vyloučit veškeré vrhy bez průkazu původu. Zde totiž nemáme šanci zjistit, zda rodiče či prarodiče nebyli náhodou sourozenci, nebo zda si nenesou nějakou genetickou zátěž. Také se s velkou pravděpodobností nebude jednat o čistou akitu, nýbrž o křížence, i když ke křížení došlo již před generací či dvěma. U průkazu původu máme jistotu, kdo jsou rodiče, a můžeme si o nich najít potřebné informace.

Rozhodně bychom také neměli brát štěně hned z prvního vrhu, na který narazíme. Zdaleka ne všechny jsou totiž stejně kvalitní, a mají stejný potenciál. A to platí i tehdy, pokud nechceme se psem chodit na výstavy či sportovat, nýbrž jej mít pouze jako domácího mazlíčka. Než chovatele kontaktujeme, je dobré si zjistit hned několik věcí.

Tou první jsou výsledky zdravotních vyšetření, především na genetické choroby. A to nejen u rodičů, ale pokud možno také u prarodičů. Akity zatím nejsou příliš geneticky zatíženy, avšak to se s jejich rostoucí popularitou poměrně rychle mění, a s tím je potřeba počítat.

Dále je to temperament rodičů. Jistě, nemusí nás zajímat výstavní výsledky, avšak pokud například vidíme, že onen pes chodí na výstavy a věnuje se i nějakému sportu, je pravděpodobné, že se bude jednat o povahově vyrovnané zvíře s dobrým temperamentem, a šance je, že taková budou i jeho štěňata. A to je důležité i tehdy, pokud se s tím naším novým přírůstkem nechceme ničemu z toho věnovat. S vyrovnaným psem je totiž vždy snazší pořízení.

Asi není třeba říkat, že pořízení štěněte je velmi závažným rozhodnutím. Měla by se mu tedy věnovat velká pozornost, a to nejen výběru plemene. Pokud jsme se například rozhodli pro rasu akita-inu, je nutné strávit nějaký čas průzkumem, abychom vybrali to, které nám bude dělat po zbytek svého života radost. Při správném výběru je totiž mnohem větší pravděpodobnost, že tomu tak skutečně bude.

V první řadě bychom měli vyloučit veškeré vrhy bez průkazu původu. Zde totiž nemáme šanci zjistit, zda rodiče či prarodiče nebyli náhodou sourozenci, nebo zda si nenesou nějakou genetickou zátěž. Také se s velkou pravděpodobností nebude jednat o čistou akitu, nýbrž o křížence, i když ke křížení došlo již před generací či dvěma. U průkazu původu máme jistotu, kdo jsou rodiče, a můžeme si o nich najít potřebné informace.

Rozhodně bychom také neměli brát štěně hned z prvního vrhu, na který narazíme. Zdaleka ne všechny jsou totiž stejně kvalitní, a mají stejný potenciál. A to platí i tehdy, pokud nechceme se psem chodit na výstavy či sportovat, nýbrž jej mít pouze jako domácího mazlíčka. Než chovatele kontaktujeme, je dobré si zjistit hned několik věcí.

Tou první jsou výsledky zdravotních vyšetření, především na genetické choroby. A to nejen u rodičů, ale pokud možno také u prarodičů. Akity zatím nejsou příliš geneticky zatíženy, avšak to se s jejich rostoucí popularitou poměrně rychle mění, a s tím je potřeba počítat.

Dále je to temperament rodičů. Jistě, nemusí nás zajímat výstavní výsledky, avšak pokud například vidíme, že onen pes chodí na výstavy a věnuje se i nějakému sportu, je pravděpodobné, že se bude jednat o povahově vyrovnané zvíře s dobrým temperamentem, a šance je, že taková budou i jeho štěňata. A to je důležité i tehdy, pokud se s tím naším novým přírůstkem nechceme ničemu z toho věnovat. S vyrovnaným psem je totiž vždy snazší pořízení.